Byl láska mého života, vzpomíná Gottová v prvním rozhovoru od smrti zpěváka - iDNES.cz (2024)

Je o vás známo, že rozhovory neposkytujete. Proè jste v tomto pøípadì udìlala výjimku?
K rozhovorùm jsem nìkolik let nemìla dùvod. Nemìla jsem na srdci nic, co bych chtìla veøejnìsdìlit. Po odchodu z televize Prima v roce 2015 jsem se rozhodla, že se chci plnì vìnovat rodinì a péèi o svého nemocného manžela.

Ale myslím, že teï nastal èas, abych udìlala výjimku a vyšla na chvíli ze svého soukromí. Dodržela jsem slib, který jsem dala svému drahému muži, a dotáhla do finále kromì filmového dokumentu Karel také jeho autobiografickou knihu Má cesta za štìstím. Proto jsem se rozhodla dát rozhovor po mnoha letech. Další interview ale už neplánuji.

Kdy jste vlastnì zaèala Karla Gotta vnímat?
Už od svého nejútlejšího dìtství. Znalo ho každé malé dítì, jeho písnì se hrály všude. Tedy alespoò u nás doma urèitì. Maminka si èasto pøehrávala jeho dlouhohrající desky. Pamatuji si, že jsme si je pouštìli každou sobotu k úklidu. Utírala jsem prach a zpívala si s „Kájou“ – Pojï, pùjdem’ na zem hledat démanty…

Když mi byly ètyøi roky, mùj o dva roky starší bratr po rozvodu našich rodièù snil o tom, jaké by to bylo mít za tátu právì Karla Gotta. Jakpak by mì napadlo, že si tohoto zpìváka jednou vezmu za muže!? Byla jsem malá holka a Karel muž v nejproduktivnìjším vìku, navíc s mnoha životními zkušenostmi.

Vidíte – a nakonec jste si k sobì našli cestu…
Vìøím, že duše dávno dopøedu vìdí, ke komu patøí. A když pøijde ten správný èas, najdou se, lhostejno, v jakých tìlesných schránkách se právì nacházejí. Mnozí si kvùli našemu vìkovému rozdílu zpoèátku klepali na èelo. I když nám obìma vždycky záleželo na tom, co si myslí ostatní, v tomto pøípadì jsme mìli svou hlavu. Spøíznìné duše se prostì poznají, i když si nìkdy jedna na tu druhou musí chvíli poèkat. Dùležité je, že se našly a mohou být zase spolu. Ano, øíkám zase. Vìøím, že smrtí život nekonèí, vìøím v opìtovné shledání.

Mìl vᚠmuž stejný názor?
Karel døíve pochyboval, ale s nemocí mnohé pøehodnotil. Když odcházel, uvìøil, že se potká s tìmi, kteøí odešli pøed ním a které mìl rád. A jednou zase i se mnou…

S láskou a pokorou jsem byla vdìèná za každou chvíli po jeho boku. Pøíchod nemoci nás nauèil, že nic není samozøejmé. Spoleènì jsme se radovali z každého dne, z každého okamžiku. Žili jsme pøítomností, ale i minulostí. Karlovou bohatou historií.

Ve chvílích, kdy mi pøi psaní své autobiografie zaèal vyprávìt o celém svém dlouhém a vrchovatì naplnìném životì. Pøál si, aby zde po nìm zùstal nìjaký dárek pro jeho vìrné fanoušky, a rozhodl se knize vzpomínek vìnovat tolik sil, kolik bude moci.

Kdy Karel Gott zaèal na své autobiografii pracovat?
Vlastnì již v roce 2002, kdy o knize zaèal diskutovat s Arnoštem Lustigem. I pøes snahu obou stran ale nakonec nedošlo ke shodì. Na chvíli tehdy Karel s pøípravou knihy ustal, ale ne zcela. Stále se k ní vracel, sem a tam si nìco nìkam poznamenal. Intenzivnìji se k ní vrátil po roce 2015, kdy pøekonal první závažné onemocnìní. To umocnilo jeho potøebu na knize zapracovat, sepsat svùj pøíbìh.

Jak vlastnì jeho práce na knize probíhala?
Probíral se svými diáøi, èetl starší rozhovory a po letech vytáhl z knihovny své knížky Øíkám to písní a Jak to vidí Gott. Znovu je peèlivì pøeèetl, díval se na svá historická vystoupení na internetu, aby si pøipomnìl dávnou minulost. A také si u nás doma nebo na naší chalupì povídal s mnoha pøáteli, aby si zavzpomínali na rùzná vystoupení, zahranièní cesty èi dovolené. Pøece jenom toho za svùj život tolik zažil…

Dobøe. Ale jak práce na autobiografii vypadala konkrétnì?
Asi nejdùležitìjší fáze byla, když si vytváøel koncept knihy, tedy jak bude vypadat. Karel proèítal mnoho rùzných autobiografií, øíkal, co se mu ète líp a co hùø, která kniha vypadá hezky také svou obrazovou èástí a která mu naopak pøipadá nudná.

Po nìjaké dobì dospìl definitivnì k rozhodnutí, že by to mìl být pøíbìh, tedy vlastnì beletristickým stylem napsaná autobiografie, která bude zároveò proložená mnoha fotografiemi a dalšími dokumenty, které se nám pak i podaøilo získat.

Pro stylistickou supervizi svého textu se domluvil s renomovaným autorem knih o èeské historii Petrem Horou Hoøejšem. Než ale došlo ke spolupráci, nìkolikrát se setkali a povídali si. Témata se netoèila pouze kolem knihy, tedy o tom, jak má vypadat, ale o všem možném, zejména o historii, která oba spojovala, nebo Karel byl vášnivý ètenáø historických knih. Bylo dùležité, aby si sedli i lidsky. A to se stalo, a tak vše probíhalo ke Karlovì velké spokojenosti.

Poslední rok Karlova života se natáèel také dokument Karel. Pøekrývala se v nìèem práce na knize a na filmovém snímku?
Samozøejmì, protože jak film Olgy Malíøové-Špátové, tak kniha jsou postaveny na jeho životì. Natáèení probíhalo i v archivech, napøíklad hlavního mìsta Prahy, kde si Karel prohlížel svá vysvìdèení. Tyto materiály a nìkteré další raritní archiválie ètenáø najde také v knize.

Na sklonku života Karlu Gottovi evidentnì ubývalo sil. Povedlo se mu dotáhnout do konce všechno, co chtìl?
Myslím, že ano. Pracoval na knize až do posledních chvil, a to i v dobì, kdy mu nebylo nejlíp. Mìl vysoké teploty a špatnì se mu dýchalo. Jeho celoživotní profesionalita, svìdomitost a láska k fanouškùm mu ale nedovolily odejít od nedokonèené práce.

Ještì pár týdnù pøed odchodem, i když už mìl všechny kapitoly dokonèené, ho obèas napadaly nìjaké zajímavosti, a tak v knize vzniklo ještì nìkolik boxù navíc. Stihl si i vybrat velkou èást fotografií a nadiktovat mi k nim mnohdy vtipné popisky. Poté již mohl s klidným svìdomím odejít, protože mi dùvìøoval, že zbytek snímkù už vyberu za nìj a knihu dokonèím pøesnì podle jeho pøedstav.

Proè vychází jeho autobiografie až dva roky po jeho odchodu na vìènost?
Poté, co jsem musela najít sílu na organizaci pohøbu a pietního rozlouèení, jsem nemìla nìkolik mìsícù energii se ke knize vrátit. První dny a týdny jsem se potøebovala vìnovat pøedevším dìtem, kterým odešel tatínek a na které jsem kvùli intenzivní péèi o manžela pøed jeho odchodem nemìla moc èasu.

Pak jsem se ale vrátila k práci. Schvalovala jsem dokumentární film Karel a mnohokrát vidìla pùvodní sedmihodinovou, ještì nesestøíhanou verzi. Byl to pro mì vlastnì urèitý druh terapie, obklopila jsem se na rok a pùl Karlem zcela – dennì jsem slyšela jeho hlas, vidìla všude kolem jeho fotografie, archiválie, jeho texty…

A teprve potom jste se vrátila ke knize?
Ano, až když se film dokonèil. Pøestože byly texty a velká èást fotografií pohromadì, bylo potøeba udìlat spoustu další redakèní práce. Pro mì to bylo nìco zcela nového, èasto jsem tápala, radila se, co a jak dìlat. Do toho se mi stále dostávaly do rukou nové fotografické a archivní materiály, které jsem chtìla v knize využít. Pøece jenom, je to poslední kniha mého manžela, která navíc mapuje celý jeho život. Záleželo mi na tom, aby publikace byla zcela profesionální, na stejné úrovni jako jeho vystupování.

A aby toho nebylo málo, pøišel covid, který mi, podobnì jako všem ostatním, narušoval pracovní plány. Protože je kniha výpravná také obrazovì, nechtìla jsem, aby se prodávala pouze pøes internet. Chtìla jsem, aby si ji ètenáøi mohli vzít v knihkupectví do rukou, prolistovat si ji, zaèíst se a øíct si: „To je pøíbìh, Karle!“

Zobrazit pøíspìvek na Instagramu

Pøíspìvek sdílený Karel Gott Agency (@karelgottagency)

Existují témata, kterým se Karel Gott ve své knížce radìji vyhnul? Nebo se i k tìm hodnì problematickým, èasto bolestivým, postavil èelem? Jestliže ano, která témata to byla?
Jeho upøímnost a otevøenost mì samotnou pøekvapily. Nebál se hovoøit napøímo napøíklad o své nemoci nebo odchodu svých rodièù. Stejnì tak chtìl jednou provždy uzavøít léta diskutovaná témata Anticharty èi „cvièné“ emigrace.

Myslíte, že by byl stejnì otevøený, i kdyby knihu psal pøed dvaceti, tøiceti lety?
Podle mého názoru by takto otevøený nebyl. Na sklonku života došel k velkému smíøení. Už se nevyhýbal tématùm, ve kterých se kdysi necítil komfortnì. Døíve by nikdy neukázal svá slabá místa. Chtìl ale za sebou zanechat pravdivou výpovìï a k tomu i složitá témata patøí. Pokud by se ale neotevøel, nevyjádøil k t잚ím obdobím a nepostavil se èelem i k nepøíjemným vìcem, jeho osobnost by nemusela být plnì pochopena.

Èemu vìnuje Karel Gott ve své knize nejvìtší pozornost? A jak hluboko do minulosti se vrací? Až ke svému dìtství?
Kniha sahá až do raného dìtství. Pøál si, aby byla tak trochu i kronikou pro jeho dcery a vnouèata, aby se v ní doèetly i nìco o svých pøedcích. Díky nejbližší rodinì jsou v autobiografii také soukromé fotografie a informace, které nikdy pøedtím nebyly zveøejnìny.

Kniha má nakonec velkorysý formát, text se rozrostl Karlu Gottovi doslova pod rukama, stejnì jako pøibývaly obrazové materiály, fotografie a dokumenty. Když se pustil do psaní, tušili jste, jak rozsáhlá autobiografie nakonec vznikne?
To zcela jistì netušil nikdo z nás, Karel ani já jsme si na zaèátku neuvìdomovali, jak objemné dílo nakonec vznikne.

Zobrazit pøíspìvek na Instagramu

Pøíspìvek sdílený Karel Gott Agency (@karelgottagency)

Mùžete pøiblížit obrazovou dokumentaci knihy? Co se fotografií týèe, pokud vím, hodnì jste dbali na to, aby se v knize objevily pøedevším snímky neznámé, nebo ménì známé. Je to tak?
Ano, snažili jsme se o to, ale samozøejmì, že s tìmi nejlepšími snímky už se manžel v minulosti veøejnosti èi v médiích pochlubil. Takže opakování nìkterých fotografií se zabránit nedalo. Vìøím ale, že si v knize každá generace najde své. Pro mladší ètenáøe budou tøeba i ty známìjší fotografie novinkou.

Na jaké zajímavosti jste pøi kompletaci obrazové stránky knihy narazila? A s èím byl nejvìtší problém?
Jak jsem již øíkala, dohledali jsme napøíklad jeho stará vysvìdèení, poznámky ze základní školy i z konzervatoøe. Manžel si nejspíš kdysi myslel, že když tyto dokumenty spálí, už je nikdy nikdo nespatøí. Spletl se. Kopie byly pìknì uložené v archivech. Ale nakonec svolil, aby je ètenáøi jeho autobiografie vidìli i pøesto, že byly jeho studijní výsledky nevalné.

Na žádný zásadní problém jsme nenarazili, snad jenom shánìní licencí k fotografiím a zjišování autorù nìkterých snímkù byly obèas tvrdý oøíšek. Grafik Honza Zachariᚠmìl se mnou svatou trpìlivost, protože mi v prùbìhu posledního roku bìhem kompletace knihy pøicházely do rukou stále nové a nové obrazové podklady èi fotografie. A mnohdy se stalo, že už mìl kapitolu graficky dávno hotovou a já pøispìchala s dalšími materiály, které, jak jsem s oblibou prohlašovala, „svìt nevidìl“. A on, chudák, pak musel, aby se vešly, tøeba i celou kapitolu od zaèátku „pøekopat“.

To je pochopitelné, nepochybnì vám šlo o to, aby byl Karel tam nahoøe s knížkou maximálnì spokojený.
Karel mi pøed odchodem slíbil, že mi s knihou pomùže i z nebe. Myslím, že to dodržel. Cítila jsem, jak pøi dohledávání a vybírání zbylé èásti fotografií, tak pøi grafických úpravách knihy byl po celou dobu pøi mnì. Stejnì tak jsem ho vnímala, když jsem za nìj musela dokonèit nìkteré nutné popisky k snímkùm, které by se bez nich neobešly. Jak jsem ale už zmínila, vìtšinu si jich ještì stihl zformulovat sám, což ètenáøi jistì poznají díky jeho typickému humoru.

Do knihy jste zaøadili i Karlovou rukou psané texty…
Ano, napadlo mne a grafik Honza nebyl proti, že by mohlo být oživením pro pøíznivce a ètenáøe vidìt v knize manželem psané vìty, názvy èi texty písní. Jsou z rùzných období jeho života, proto mají èasto jiný styl písma.

Pøidali jsme tam také jeho rukopisné poznámky, které si dìlal pøi úpravách textù ve vytištìných kapitolách. Doufali jsme, že to pro ètenáøe bude zajímavé, a vìøíme, že nìkoho nenapadne knihu reklamovat s tím, že mu ji kdosi poèmáral… Pár mých pøátel totiž hned nepochopilo, že všechna psaná slova v knize byla psána manželem, proto radìji ještì doplním, že každé ruènì psané slovo v publikaci Má cesta za štìstím je pouze a jen napsáno rukou Karla Gotta.

Co vám pøi dokonèovacích pracích pøipadalo nejt잚í, nejsložitìjší?
Nejt잚í bylo zcela jednoznaènì to, že autor knihy odešel ještì pøed jejím vydáním. A byl to navíc mùj milovaný manžel. Byla jsem si vìdoma, že Karlova kniha musí být dokonèena a vyjít dle jeho pøání. Pøistupovala jsem k práci s ohromným respektem a úctou, s ohledem na drahocenný èas, který on sám své knize vìnoval, a dùležitosti, kterou jí pøikládal. Mìla jsem ale naštìstí k ruce skvìlý tým spolupracovníkù, kteøí mi pomohli knihu dotáhnout až k jejímu vydání.

Proè jste se rozhodla udìlat místo køtu videoukázku s naètenými úryvky z knihy?
Jsem si vìdoma, že je bìžné knihy takového formátu slavnostnì pokøtít, ale s ohledem na fakt, že už autor nemùže být køtu pøítomen, jsem zvolila alternativu, která mi pøijde unikátní, originální. Osm osobností – mužù, kterých si Karel vážil a mìl je rád – ète vybrané ukázky z jeho knihy. Až na jednu výjimku v prostøedí jeho domova. S jeho oblíbenou kávou, všude tam, kde autobiografie vznikala.

Libor Bouèek, nᚠrodinný kamarád a velký profesionál, propojil všechna videa srdeènými a osobitými komentáøi. Celé video, které má témìø pùl hodiny, bude zveøejnìno 14. èervence, tedy v den Karlových nedožitých 82. narozenin. A to od 10:00 hodin na YouTube kanálu Supraphonu.

Závratná umìlecká kariéra Karla Gotta prakticky nemá na naší hudební scénì žádnou paralelu. Poté, co jste byla Karlu Gottovi tak blízko, a poté, co jste se zabývala jeho textem i obrazovým doprovodem knihy… Proè tomu podle vás tak bylo?
Byl to èestný, upøímný, laskavý a pracovitý èlovìk s nezmìrnou pílí, talentem, výjimeèným hlasem, noblesou a charismatem. Mùj muž nechtìl své fanoušky a pøíznivce nikdy zklamat. Miloval je, vážil si jich a oni to dobøe vìdìli. Stejnì tak jako já vím, jak moc lidem Karel chybí.

Od jeho odchodu mám pocit, jako by se svìt tak trochu zbláznil a kvùli pandemii, izolaci a odlouèení od milovaných osob se z lidí vytratila radost. V dobách, kdy jistoty pøestávají být jistotami a zavládne chaos, se lidé upínají k pevným bodùm, ohlížejí se po tom, kde jim bylo dobøe. Tím pevným bodem, stálicí, dle mého názoru, mùj muž byl.

Co plánujete dál?
Teï chvíli nic plánovat nechci. Potøebuji se po nìkolikaletém jak soukromém, tak pracovnì nároèném období zastavit a poøádnì se nadechnout. Chci se vìnovat pøedevším dcerám, které mi dospívají pøed oèima a na které jsem kvùli projektùm spojeným s Karlem nemìla poslední dobou moc èasu. Naštìstí jsou chápavé a tolerantní. Vìdí, že jsem jejich tatínkovi dala slib, že všechny projekty dotáhnu do konce. Také bych se ale ráda tøeba podívala na nìjaký pìkný film a pøeèetla si hezkou knihu. Po dlouhé dobì jinou než Karlovu autobiografii Má cesta za štìstím, by je to kniha z mých nejoblíbenìjších.

Odpoèinek obèas samozøejmì proložím èinnostmi souvisejícími s dalšími projekty. Na podzim chystáme s naší agenturou Karel Gott Agency a distributorem filmù, spoleèností Bontonfilm – kvùli epidemiologické situaci už ponìkolikáté – slavnostní premiéru našeho filmového dokumentu Karel a 7. øíjna jeho uvedení do kin. Následnì 19. a 20. èervna pøíštího roku se snad koneènì uskuteèní v O₂ arenì také nìkolikrát odložená Pocta Karlu Gottovi, které se zúèastní plejáda bájeèných zpìvákù a kamarádù.

A co bude pak, ukáže èas. Urèitì chci peèovat o odkaz zesnulého manžela se stejnou láskou, jako jsem až do poslední chvíle peèovala o nìj. Karel byl láska mého života a na tom se už nikdy nic nezmìní.

Autobiografie Má cesta za štìstím právì vstupuje na knižní trh. Co byste této velkoformátové publikaci na její pouti za ètenáøi a pøíznivci Karla Gotta popøála?
Vypustit do svìta Karlovu autobiografii s jeho inspirativním pøíbìhem o naplnìné životní cestì je, myslím si, to nejmenší, co mohu pro Karla a jeho pøíznivce udìlat. Nedokážu popsat svùj vdìk všem lidem, kteøí ho milovali, obdivovali a byli mu v tìžkých chvílích, by i jen na dálku, oporou. On jejich lásku cítil a vnímal. I díky ní odcházel v míru, smíøený a vyrovnaný, v náruèí mém a našich dcer. Snad je tedy kniha potìší a udìlá jim radost. Vìøím, že všichni budou na Karla vzpomínat, stejnì jako já a naše dcery, jenom s láskou ve svých srdcích. A jak øíkal:Nejsou to náhody, je to štìstí, které nìkdo vyšle. Mùže to však být jen jeden den, a ten nesmíte propásnout!

Rozhovor vznikl pøi pøíležitosti vydání knihy o Karlu Gottovi a jeho agentura ho poskytla médiím k využití.