Tularémie – WikiSkripta (2024)

Tularémie (zaječí nemoc) je závažné infekční onemocnění způsobené bakterií Francisella tularensis. Postihuje především zajíce a polní hlodavce, ale je přenosné i na jiná zvířata a na člověka. Postižená zvířata ztrácejí plachost, potácejí se při pohybu, jsou malátná a dají se snadno chytit.

Rezervoárem nákazy v přírodě jsou infikovaní hlodavci. Přenašečem pak členovci sající krev (komáři, mouchy, blechy, ovádi, klíšťata). K infekci dochází přes dýchací ústrojí, trávicí ústrojí, přes spojivky nebo kůži.

Francisella tularensis je malá, gram-negativní, nepohyblivá, opouzdřená, pleomorfní krátká tyčinka. Jde o fakultativně intracelulárního parazita. Na většině laboratorních médií roste špatně nebo vůbec a k izolaci je zapotřebí speciální glukózo-cysteinový krevní agar.

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Francisella tularensis způsobuje tularémii (název odvozen od kalifornského města Tulare). Primárním rezervoárem jsou králíci, zajíci a klíšťata. Člověk se obyčejně nakazí po hmyzím kousnutí (hlavně klíšťata, ale i např. roztoči a komáři), nebo při kontaktu s tularemickými zvířaty. Lidské onemocnění je charakteristické fokálním vředem v místě vniknutí do organizmu a zvětšením místních mízních uzlin.

Již jen asi 10–50 bakterií způsobí chorobu, jsou-li vdechnuty nebo vpraveny intradermálně. Na druhou stranu k infekci orální cestou je zapotřebí velmi velké inokulum (~10⁸ organismů). Inkubační perioda trvá 2–10 dní.^[1]

Patogeneze^[2][upravit | editovat zdroj]

Bakterie se nechává fa*gocytovat, díky inhibici splynutí lyzosomu s fa*gosomem v makrofázích dlouhodobě přežívá a putuje do lymfatických uzlin a dále do tkání. Zde typicky vznikají fokální nekrózy s granulomatózním zánětem připomínající TBC. Většina příznaků je způsobena buněčně zprostředkovanou hypersenzitivitou.

Klinický obraz^[3][upravit | editovat zdroj]

Klinické formy tularémie[upravit | editovat zdroj]

1. zevní – ulceroglandulární, glandulární, okuloglandulární, oroglandulární (tularemická angína),
2. vnitřní – střevní nebo plicní forma,
3. generalizovaná – septická nebo tyfoidní forma.

1. Forma ulceroglandulární[upravit | editovat zdroj]

Je nejběžnější. Objeví se ulcerace v místě průniku do organismu doprovázená horečkou, zimnicí, malátností, únavou a spádovou lymfadenopatií. Lymfatické uzliny mají tendenci k hnisavému zánětu (bubona), kolikvaci a tvorbě píštělí. Po překonání bariéry lymfatických uzlin se objeví bakteriémie, dochází k rozvoji septické formy a bakterie pak rostou intracelulárně v retikuloendoteliálním systému. Rozsev pomocí krve umožňuje vznik fokálních lézí v mnoha orgánech.

2. Forma glandulární[upravit | editovat zdroj]

Chybí vstupní ulcus, nacházíme zduřelou uzlinu.

3. Forma oroglandulární[upravit | editovat zdroj]

Vstupní branou je zde dutina ústní. Nacházíme zduřelou jednu tonzilu a příslušnou lymfatickou uzlinu.

4. Forma okuloglandulární[upravit | editovat zdroj]

Vstupní branou je zde spojivkový vak. Dochází k rozvoji purulentní konjunktivitidy a zduření preaurikulární lymfatické uzliny.

5. Forma plicní[upravit | editovat zdroj]

Vzniká po aspiraci infikovaného aerosolu do plic. Vzniká tak primární komplex. Zduřelé uzliny nacházíme v mediastinu.

6. Forma střevní[upravit | editovat zdroj]

Vzniká alimentárně po požití kontaminované potravy. Způsobuje bolesti břicha, nauzeu, průjem, ojediněle s příměsí krve. Zduřelé uzliny nacházíme intraabdominálně.

7. Forma septická[upravit | editovat zdroj]

Vzniká při průniku virulentního kmene přes bariéru lymfatických uzlin. Dochází k hematogennímu rozsevu a postižení vnitřních orgánů s generalizovanou lymfadenopatií.

8. Forma tyfoidní[upravit | editovat zdroj]

Generalizovaná forma projevující se vysokou horečkou, celkovou slabostí a obluzením.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Mohou zasahovat kterýkoliv orgán. Popsány byly myo- a perikarditida, tromboflebitida, postižení ledvin, jater. U zevních forem může docházet k sekundárnímu postižení plic. Vzácné jsou meningoencefalitidy a osteomyelitidy. ^[2]

Diagnóza^[3][upravit | editovat zdroj]

1. Serologie - průkazný je čtyřnásobný vzestup titru protilátek
2. PCR z obsahu vřídku, uzliny, stěr ze spojivkového vaku či tonzily.
3. Kultivace a mikroskopie jsou velmi obtížné, ale možné - F. tularensis je těžko zviditelnitelná v normálním nátěru. Organizmus může být izolován ze vzorku sputa či uzlinových aspirátů. Bakterie rostou velmi pomalu a proto musí být inkubovány několik dní.

Léčba^[2][upravit | editovat zdroj]

Streptomycin (aminoglykosidové antibiotikum) je uplatnitelný na všechny formy tularémie. Je možné použít také doxycyklin, chloramfenikol, flourochinolony nebo rifampicin.

Dále je vhodná chirurgická incize, drenáž či extirpace kolikvovaných uzlin.

Prevence a profylaxe^[2][upravit | editovat zdroj]

Pro prevenci tularémie existuje lyofilizovaná atenuovaná vakcína. Antibiotická profylaxe se doporučuje po masivní expozici.

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

Úmrtnost neléčených pacientů se pohybuje v rozmezí 5–15%.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

• Antropozoonózy

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

• GILLESPIE, SHaKBBAMFORD. Medical Microbiology and Infection at a Glance. 1.vydání. London: Blackwell Science, 2000. ISBN 978-1405111737.

• BERAN, GWaKBBAMFORD. Handbook of Zoonoses, Section A: Bacterial, Rickettsial, Chlamydial and Mycotic. 2.vydání. Florida: CRC Press, 1994. ISBN 978-0849332050.

• University of South Carolina. Microbiology and immunology online[online]. ©2007. Poslední revize 2009, [cit. 05.12.2009]. <http://www.sc.edu/study/colleges_schools/medicine/education/basic_science_departments/pathology_microbiology_and_immunology/index.php,>.

• BENEŠ, Jiří, etal. Infekční lékařství. 1.vydání. Galén, 2009. 651s. ISBN 978-80-7262-644-1.

• CHALUPA, Pavel. Stáž z infekčního lékařství. Infekční klinika 1. LF UK a FNB, 2011.

• HUSA, Petr, Lenka KRBKOVÁ a a kolektiv autorů. Infekční lékařství. Brno: Masarykova Univerzita, 2913.

Reference[upravit | editovat zdroj]